bez elánu, nic se mi nechce a další podobnosti libovolno doplnit.
dnes mi odjel muž a mně bylo tak smutno! skoro měsíc se neuvidíme, aaa!!!
ale víte, co jsem vymyslela? no, nebylo to tak těžké... prostě za ten měsíc budu mít 50 kg a krásné tělo! že je to málo času? ale kdeže! musím se jen snažit! každý den jít běhat a jíst relativně slušně! a on, jak mě uvidí, hned to na mně pozná, vždyť mé tělo zná líp, jak já! on má rád vysportovaná štíhlá těla! vím, že se mu teď tolik nelíbím, i když to mé tělo miluje. vím, že se mu můžu líbit víc! vím, že moje tělo bylo pro něj vrcholem dokonalosti! před pouhým rokem! a já toho zase dosáhnu!
víte, měli jsme minulý týden ve středu večer, vlastně v noci, naprosto šílené emoční vypětí. málem jsme se rozešli a byli z toho hrozně špatní. asi se mi teď nechce psát proč, snad bych o tom jednou napsala příběh. a já teď na sobě musím pracovat a snažit se, pro něj! nejen co se těla týče! ale hlavně duše. protože on trpí tím, jak k sobě přistupuju. jak se nemám ráda a že se někdy pořežu a že se si nelíbím a že nenávidím svou povahu. a musím s tím něco dělat, v pátek jsem šla k doktorce a ta mi napsala doporučení k psycholožce, té se musím dnes odhodlat zavolat, ach. chci se sebou něco dělat. vždyť to nejde žít tak, že se člověk nemá rád, že když si představí, co ho všechno v životě čeká, že by se nejraději zabil... musim se snažit mít se ráda a těšit se na budoucnost, ne se jí děsit.
jej, to je zase výlev.
večer asi dopíšu jídlo a jestli se dařilo při běhání. protože půjdu běhat!!!
tu.
